Evropský soudní dvůr vydal 14. července 2022 rozhodnutí týkající se určení sídla evropských agentur. Rozhodnutí se týkalo pěti žalob na neplatnost aktů přijatých zástupci vlád členských států a Radou, a to ve věci určení sídla dvou evropských agentur: Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA) a Evropského orgánu pro pracovní záležitosti (ELA). Soudní dvůr rozhodl, že rozhodnutí o sídlech těchto agentur jsou akty politické povahy.
První dvě žaloby podaly Itálie a obec Milán proti Radě s cílem zrušit rozhodnutí zástupců vlád členských států ze dne 20. listopadu 2017, kterým po brexitu bylo určeno nové sídlo EMA v Amsterdamu. Další dvě žaloby byly podány Parlamentem proti Radě. Týkaly se nařízení EU 2018/1718, kterým bylo potvrzeno nové sídlo EMA. Poslední žalobu podal Parlament proti Radě v souvislosti s rozhodnutím o umístění sídla ELA do Bratislavy, které bylo přijato společnou dohodou zástupců vlád členských států dne 13. června 2019.
Hlavním bodem sporu bylo, zda akt rozhodující o sídle agentur patří do pravomoci evropských institucí a podléhá soudnímu přezkumu. Soudní dvůr se zabýval otázkou pravomoci unijního soudu v žalobách proti aktům přijatým zástupci vlád členských států.
Soudní dvůr konstatoval, že rozhodnutí o umístění sídla EMA a ELA jsou akty politické povahy a neupadají do pravomoci unijního soudu podle článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Tato rozhodnutí byla přijata členskými státy, nikoli jako členy Rady, a nemají závazné právní účinky v unijním právu. Soudní dvůr zdůraznil, že tato rozhodnutí nelze posuzovat podle článku 341 SFEU, který se vztahuje výlučně na určení sídla unijních orgánů.
